První zmínka, v úředních listinách o rodu Ťukalů sahá někam do druhé poloviny devatenáctého století. Jednalo se o početnou rodinu s devíti dětmi v nedalekém Pěnčíně. Jeden ze synů, Václav Ťukal, se přiženil do malé zemědělské usedlosti v Ploukonicích. Hospodářství po otci převzal nejstarší syn, rovněž Václav. Dvě sestry, Marie a Růžena, se vyvdaly do Turnova a mladší bratr měl obchod v Jičíně.

Václav se oženil s Marií Žďárskou z Loukova. Měli spolu šest dětí. Matka ale ve čtyřiceti letech zemřela.

To rodinu postihla první těžká rána. Pak si osud vybíral další krutou daň. Dva nejstarší synové zemřeli mladí, svobodní, nejmladší sestra se provdala do sousedních Příšovic. Brzy rovněž zemřela a zanechala po sobě dvě nezletilé děti. Na chalupě v Ploukonicích zůstal otec Václav sám se třemi syny. Nejstarší byl Josef, pak František, který padl v revolučních dnech roku 1945, a nejmladší Emil. Ženská ruka na chalupě všude chyběla. Otec se znovu oženil s Anežkou Noskovou ze Sklenařic.

Když se nejstarší syn Josef oženil, v roce 1931 předal Václav hospodářství jemu a jeho ženě Blaženě rozené, Filipové z Kruhu u Mnichova Hradiště. Z jejich manželství se narodily tři dcery, Blažena, Věra a Eva.

Za působení Josefa a Blaženy Ťukalových hospodářství utěšeně vzkvétalo. Důkazem toho je střecha na chalupě, která je z roku 1935. S bratrem Františkem, který se také oženil, měli velké plány, jak si budou vzájemně pomáhat s prací na polích a plánovali stavební úpravu domu. Bohužel nic z toho se nesplnilo. Přišla druhá světová válka a byl konec všem dobrým předsevzetím na dlouhých sedm let.

Po válce když se zdálo, že budou moci pokračovat  ve svých předsevzetích i bez Františka, který padl, přišel rok 1948. Kolektivizace vesnice v padesátých létech, kdy veškerý movitý i nemovitý majetek, kromě domu, musel být předán do  společného hospodaření, a měnová reforma v roce 1953 jim znemožnily jejich sen splnit. Byli odkázáni na vlastní ruce, aby uhájili život svůj a své rodiny.

Starý otec Václav zemřel v roce 1952 a jeho ženě byl vyměřen měsíční důchod ve výši 140,- Kčs. Dnes se to zdá téměř nepravděpodobné, ale přežívalo se, jak jen se dalo. Mluvit se moc nemohlo, o to víc se muselo pracovat. Josef s Blaženou dožili v neopravené chalupě. Josef zemřel 28. 6. 1972, Blažena 24. 8. 1995.

Po Sametové revoluci byly vazby dědiček již orientované jiným směrem. Blažena zemřela v roce 1998, Věra žije v Turnově a Eva v Pelešanech u Turnova. Přesto ale stále cítily povinnost zachovat chalupu v rodině. Tohoto těžkého úkolu se ujal syn Evy Karel Melichar a za velkého úsilí pracovního a finančního své rodiny a velkou měrou svých rodičů dokázali vytvořit úctyhodné dílo, tj. zrenovovat zemědělskou usedlost, původně obhospodařující cca 15 ha zemědělské půdy, na rekreační objekt dnešní podoby.

Ploukonice 28. 8. 2014